Účinek humátu sodného na zvířata ozařovaná smrtelnou dávkou ozařování

G.G. Pluhova, N.A. Družina, L.M. Stepčenko, E.E. Čebotarjov

Autoři zkoumali léčebný účinek humátu sodného na potkanech ozařovaných smrtelnou dávkou ozařování gama 60Co V případech, kdy byl humát sodný dávkován 5 -10 minut po 193,5 mK/kg (LD100/30) zůstalo naživu 43,3 % zvířat; po ozařování dávkou 232,2 mK/kg (LD100/9) bylo u ozařovaných zvířat zjištěno prodloužení doby jejich uhynutí.

Mezi četnými ochrannými prostředky proti ozařování a ochrannými přípravky proti ozařování publikovanými v odborné literatuře se nenachází ideální ochranný prostředek či přípravek, neboť nejúčinnější z nich jsou toxické anebo mají jiný vedlejší účinek. V současnosti se do centra pozornosti výzkumníků dostávají přírodní ochranné prostředky proti ozařování, které jsou rostlinným a živočišným metabolitem; polysacharidy, různé tkáňové extrakty, adenylnukleotidy, kyseliny nukleinové apod. Tyto přípravky mají širokospektrální účinek, jsou méně toxické a zvyšují celkovou obranyschopnost organismu. Jistou nevýhodou je, že účinek těchto přípravků proti ozařování se projevuje jen v případě ozařování polo-smrtelnou dávkou (LD50). Mezi tyto přípravky sice patřící, ale zatím nedostatečně zkoumané jsou látky na bázi humusu, které na základě jejich biologických účinků zvyšují obranyschopnost organismu (zvlášť v extrémních podmínkách), tak jak bylo publikováno v níže uvedených pracích (1-3). Na základě těchto údajů byl uskutečněný výzkum účinku humátu sodného na zvířatech vystavených absolutní smrtelné dávce ozařování.

Materiál a metody

Výzkum byl uskutečněný na 200 bílých neoznačených potkanech – samcích (hmotnost zvířat při zahájení výzkumu byla 120 -130 g). Zvířata pocházejí z vivária Onkologického ústavu R. E. Kaveckij Ukrajinské akademie věd. Zvířata byla do zahájení výzkumu chovaná po deseti pohromadě, ve standardních podmínkách, standardním krmivem (PK-020-23) a vodou. Celotělové ozařování zvířat bylo provedeno pomocí gama K250 000 60Co, a současně byly ozařovány srovnávací experimentální skupiny i kontrolní skupina. Míra expoziční dávky je 7,64 – 10,4 A/kg. Všechna zvířata byla rozdělená do pěti skupin:

  1. Kontrolní skupina – zvířata dostala ozařování o síle 193,5 mK/kg, a po ozařování dostala fyziologický solný roztok (ve třech sériích 10-10 ks);
  2. Zvířata dostala ozařování o síle 193,5 mK/kg, a za 5-10 minut po ozařování dostala humát sodný (ve 3 sériích po 10-10 ks);
  3. Kontrolní skupina – zvířata dostala ozařování o síle 232,2 mK/kg, a po ozařování dostala fyziologický solný roztok (ve 2 sériích po 10-10 ks);
  4. Zvířata dostala ozařování o síle 232,2 mK/kg a za 5-10 minut po ozařování dostala roztok humátu sodného (ve 2 sériích 20-20 ks);
  5. Zvířata dostala ozařování o síle 232,2 mK/kg, a za 15-20 minut po ozařování dostala roztok humátu sodného (ve 2 sériích 10-10 ks).

Humát sodný byl dávkován po ozařování v jednorázové dávce formou 0,1% roztoku (vycházejíc z dávky 3,3 mg/kg) do břišní dutiny pod pobřišnici. Dávka byla určená na základě odborné literatury a na základě biologické účinnosti humátu sodného (3). Účinnost séra se posuzovala na základě kinetiky úhynu a na základě průměrné délky přežívání do 60. dne po ozařování. K posuzování dynamiky nemoci z ozařování 1.,4.,8.,12.,20. a 30. den byla zvířatům odebrána krev a byla provedena vyšetření periferního krevního nátěru. Změny v celkového počtu revních destiček byly uvedeny procentuálně, ve srovnání s krví odebranou před ozařováním zvířat. Výsledky byly zpracovány testem t- Student.

Zkoumání účinku přípravků obsahujících kyselinu huminovou na normalizování krvetvorného systému potkanů ozařovaných na celém těle gamou 60Co.

V našich výzkumech ve skupinově daných počtech zvířat jsme uskutečnili následující výzkumy a ošetření:

1. Kontrolní skupina (standardní chov + voda z vodovodu) 20 ks
2. 7 Gy 60Co-gama ozařované na celém těle (standardní chov + voda z vodovodu). 25 ks
3. Předpříprava v délce 7 dní s krmivem obsahujícím kyselinu huminovou (účinná látka 30mg/den), pak 7 Gy celotělové ozařování, a dále krmení po dobu 4 týdnů krmivem obsahujícím kyselinu huminovou (30 mg/den). 25 ks
4. Předpříprava v délce 7 dní s krmivem obsahujícím kyselinu huminovou (účinná látka 60 mg/den), pak 7 Gy ozařování celého těla, a dále krmení během 4 týdnů krmivem obsahujícím kyselinu huminovou (60 mg/den). 25 ks
5. Předpříprava v délce 7 dní aplikováním zásobného roztoku s účinnou látkou 90 mg/kg přes žaludeční sondu, pak 7 Gy celotělové ošetření žaludeční sondou během 4 týdnů. 25 ks
Spolu: 120 ks

1. ilustrace: Účinek 60Co gama celotělového ozařování a/anebo účinek ošetřování kyselinou huminovou a jejich účinek vyvinutý na změnu váhy zvířat jsme shrnuli v 2. tabulce a v 5. ilustraci.

1. ilustrace

2. ilustrace: Účinek 60Co gama celotělového ozařování a / anebo účinek ošetřování různými dávkami kyseliny huminové na změnu průměrné váhy zvířat.

2. ilustrace

3. ilustrace: Účinek 60Co celotělového ozařování a / anebo účinek ošetřování různými dávkami kyseliny huminové na změnu váhy sleziny potkanů.

3. ilustrace

4. ilustrace: Ze změny daného počtu bílých krvinek lze posoudit, že týden po celotělovém ozařování jak skupina ozařovaných zvířat, tak i skupina zvířat ozařovaných a zároveň ošetřovaných různými dávkami kyseliny huminové reaguje odlišně.

4. ilustrace

5. ilustrace: Účinek přípravků z kyseliny huminové podávaných v různých dávkách na změnu počtu bílých krvinek potkanů ozařovaných 7 Gy celotělově.

5. ilustrace

6. ilustrace: Účinek přípravků z kyseliny huminové podávaných v různých dávkách na změnu počtu trombocytů potkanů ozařovaných celotělově 7 Gy.

6. ilustrace

NaturalSwiss =
Specialista na zažívání

Vyhodnocení výsledků

V první ilustraci je zobrazená dynamika úhynu všech pěti skupin. Před zahájením pokusu byla všechna zvířata ve skupinách ve 100 % stavu. Protože série jednotlivých skupin dostaly podobnou dávku, byly tyto sjednocené po skupinách.

1. ilustrace

1. ilustrace. Dynamika úhynu po ozařování zvířat 60Co.

  1. – 193,5 mK/kg ozařování + fyziologický solný roztok;
  2. – 193,5 mK/kg, a za 5-10 minut humát sodný;
  3. – 232,2 mK/kg ozařování + fyziologický solný roztok;
  4. – 232,2 mK/kg ozařování a za 5-10 minut humát sodný;
  5. – 232,2 mK/kg ozařování a za 15-20 minut humát sodný.

Na horizontální ose se zobrazoval čas, na svislé ose se zobrazovala procenta přeživších zvířat.

2. ilustrace

2. ilustrace. Změna počtu buněk krve po ozařování zvířat 193,5 mK/kg 60Co ((a)) – bílé krvinky ((b)) – neutrofil granulocyty ((B)) – lymfocyty,

1. – kontrola,
2. – pokusná skupina

Po ozařování dávkou 193,5 mK/kg (1. ilustrace, graf 1 a 2) nastal úhyn zvířat z kontrolní skupiny 22. dne. Po jednorázovém podávání humátu sodného za 5-10 minut po ozařování žilo 30. den 47 % zvířat, a 43,3 % zvířat žilo 60. den. Průměrná doba přežití v kontrolní skupině byla 13,9 dní, v pokusné skupině byla průměrná doba přežití 34,2 dní, přípravek tedy 2,5 násobně zvýšil dobu přežití do 60. dne.

Zkoumání buněk periferní krve přineslo paradoxní výsledek: u pokusných zvířat byly ve srovnání s kontrolní skupinou zjištěny prudší změny jak v počtu bílých krvinek, tak i v počtu kontrolovaných typů bílých krvinek. Počet buněk celkově v kontrolní skupině dosáhl svého minima až 8. den, zatímco ve výzkumné skupině po zdánlivě náhlém a výrazném snížení počtu bílých krvinek lze od 4. dne pozorovat v každém zkoumaném typu buněk tendenci normalizace. Výraznější snížení počtu buněk krvi ve výzkumné skupině po mm3 můžeme vysvětlit i tím, že ztráta tekutin (dehydratace a zhuštění krve) v této skupině byla méně výrazná než v kontrolní skupině. Na bázi dosavadních zjištění však nemůžeme vyloučit zdánlivý vliv přípravku na regulaci kostní dřeně (případný vliv zamezující úniku buněk krvi z kostní dřeně).

Po ozařování dávkou 232,2 mK/kg zvířata uhynula za 4 – 8 dní, a navíc, 75 % zvířat uhynulo 4. – 5. den (4. den 65 %, a 5. den 10 %). Dávkování přípravku za 15 -20 minut po ozařování nemělo prakticky žádný vliv na dynamiku úhynu (5. graf). Ze zvířat, která za 5 -10 minut po ozařování dostala přípravek, uhynulo 5. dne 47,5 %, (4. den 37,5 % a 5. den 10 %). 37,5 % zvířat žilo do 11. dne. Současně průměrná doba přežití ve 4. skupině vzrostla v míře statisticky nesignifikantní (p je menší anebo se rovná 0,02). Je potřebné připomenout, že významné (statisticky signifikantní) množství zvířat přežilo syndrom žaludek – střeva ve výzkumné skupině, ve srovnání s kontrolní skupinou (0,02 je menší než p je menší anebo se rovná ““ p =““ je větší).

Zkoumání buněk periferní krve přineslo výsledky podobné výsledkům výše uvedeným. Stejně jako v 2. skupině, i ve 4. skupině (ve které se prokázal léčebný účinek) bylo možné vykázat výraznější a prudší změny co se týká počtu bílých krvinek. V 5. skupině, kde přípravek neměl účinek na přežití, byly naměřené vyšší ukazatele, což lze hodnotit jako blahodárný a prognostický účinek přípravku. Celkově se projevil stejný účinek; ve skupině zvířat, ve které poprvé naměřili menší hodnoty, zvířata žila déle. Oproti prvním dvěma skupinám se v případě ozařování dávkou 232,2 mK/kg během pokusu v počtu krvinek neprokázala tendence zlepšení.

Na základě dosažených výsledků můžeme dospět k následujícímu závěru: humát sodný ve zkoumané koncentraci a při zkoumaném vstupním schématu má v případě absolutní smrtelné dávky ozařování výrazný ochranný účinek proti ozařování, a tento přípravek je do jisté míry účinný vůči gastrointestinálnímu syndromu nemoci z ozařování. Na základě poznatků z odborné literatury (3) víme, že látky na bázi humusu jsou v zásaditém prostředí účinné. Účinek těchto látek dávkovaných bezprostředně po ozařování pravděpodobně souvisí s výše uvedeným, protože podle údajů alkalizace – zásaditost organismu nastane 20 minut po ozařování. Tento jev může být příčinou snížené účinnosti přípravku dávkovaného po 15-20 minutách po ozařování (5. skupina).

Při kyselinách huminových různého původu je charakteristická existence polyfenolových kroužků, které odpovídají za fyziologické účinky (3). Stejně tak se existencí těchto skupin vysvětluje i radioprotektivní účinek kyseliny huminové i humátu sodného. Významný rozdíl mezi humátem sodným LD50 (0,536 g/kg) a jeho terapeutickou dávkou (0,003 g/kg) vysvětluje, že terapeutický index humátu sodného = 165 a jeho ochranný index = 233.

Protože humát sodný v daném dávkovacím schématu při aplikování smrtelné dávky nezajistil 100% přežití, jeho účinek je potřebné doplnit jinými terapeutickými metodami, a tyto je potřebné aplikovat společně, formou komplexní terapie.

Literatura

1. Христова Л.А. Гуминовые удобрения. Теория и практика их применения. 1977. Т.6. Днепропетровск. С. 3–14,
2. Горовая А.И., Грановский Н.М, Кравцова Л.В., Беленьковская Т.Б. Тканевая терапия по В.П. Филатову. 1977. Одесса. С. 17–19.
3. Гуминовые удобрения, Теория и практика их применения. 1980. Т. 7. Днепропетровск. 293 с.

Onkologický ústav R. E. Kaveckého Ukrajinské akademie věd, Kyjev,
16. 06. 1986

Klinické zkušenosti v souvislosti s užíváním kyseliny huminové

V prvním kroku byl výzkum uskutečněný na pacientech bez seskupení. Jediným kritériem byl u pacientů nedostatek železa, který byl potvrzený laboratorními testy. Kvantitativní a kvalitativní obraz krve, hodnoty retikulocytátu, We a se, Fe-atu, Ferritinu a játrových enzymů byly kontrolovány měsíčně. Užívání léků jsme pozastavili 5-7 dní před provedením laboratorních testů.

Pacienti trpěli různými druhy onemocnění.

  1. Akutní a chronická ztráta krve
    • gastrointestinální krvácení
    • ztráta krve kvůli nadměrné menstruaci
    • zvýšená ztráta krve v důsledku porodu
  2. Dlouhotrvající vysilující onemocnění a absorbační poruchy: Crohnova choroba
  3. Zvýšená spotřeba, např. růst, kojení
  4. Dietetické chyby

Doplňování železa v každé skupině pacientů způsobilo značné zlepšení v oblasti hematologických hodnot a v oblasti se-Fe. Pacienti v každém případě zaznamenali výrazné zlepšení celkového duševního a tělesného stavu. Přestaly rovněž subjektivní obtíže charakteristické pro stav s nedostatkem železa.

Dvě skupiny vykázaly odchylky od předem očekávaných výsledků.

  • Jedna pacientka v důsledku porodu utrpěla intenzivní ztrátu krve, tato pacientka užívala denně 2 x 2 tablety. Její krevní obraz se viditelně zlepšil (vvt z .3.4 M na 4.3 M, a za měsíc na 4.9 M, Hgb: ze 100 g/l na 120 g/l pak na 131 g/l). Hodnota MCV však nestoupla, a hodnota se-FE nevýrazně stoupla ve srovnání s normální spodní hranicí /11,9 umol/l (naštěstí mohla stále kojit).

U pacientů se však hodnoty játrových enzymů v druhém měsíci terapie začaly zvyšovat. Po snížení dávky na 2 x 1 tabletu se však i tyto hodnoty znormalizovaly.

  • Ve skupině pacientů postižených Crohnovou chorobou bylo charakteristické, že jejich krevní obraz vykázal výrazné zlepšení, zatímco hodnoty se-Fe jsme nedokázali znormalizovat. Pacienti však mnohem raději užívají Humicin než jiné doplňky železa proto, neboť v mnou vyšetřované skupině nikdo neměl žádné gastrointestinální obtíže.

Pokud shrnu své zkušenosti, tento lék rád aplikuji na léčení kterékoliv formy nedostatku železa, protože změny objektivních laboratorních hodnot a zlepšení subjektivních obtíží pacientů jednoznačně dokazují účinnost kyseliny huminové.

Dr. Mátyus, primář, výzkumník toxikologie
Institutu ochrany zdraví Maďarské armády (domobrany)

Doprava: Celkem:
0
0